Turecko

Turecká republika byla založena v roce 1923, jedná se o demokratický stát. Rozkládá se na pomezí dvou kontinentů, z větší části (asi z 97 %) leží v Malé Asii, z té menší v jihovýchodní Evropě. Tyto dva kontinenty jsou od sebe odděleny dvěma průlivy – Dardanely a Bospor a Marmarským mořem. Země sousedí s Gruzií na severovýchodě, s Arménií, Íránem a Ázerbájdžánem na východě, na jihovýchodě sdílí Turecko hranice s Irákem a Sýrií a na západě s Bulharskem a Řeckem. Tureckou pevninu omývá moře Středozemní, Egejské a Černé. Celková rozloha země je kolem 810 000 km2 a žije zde asi 68 milionů obyvatel.
Hlavním městem Turecka je Ankara s 3,2 miliony obyvatel. Největším městem je ale Istanbul, kde žije téměř 9 milionů obyvatel. Dalšími velkými městy jsou například Izmir, Bursa nebo Adana.
Úředním jazykem v Turecku je turečtina, mluví jí přes 40 milionů obyvatel. Dalším tureckým jazykem je kurdština, která patří do iránské větve indoevropských jazyků. Kurdštinou mluví hlavně obyvatelé žijící ve východní části země. V turistických destinacích není problémem se domluvit německy a anglicky nebo francouzsky.
Oficiální měnou je turecká lira (TRY). Jedna lira odpovídá 100 kurusům. Co se týče výměny peněz, českou korunu v tureckých směnárnách proměnit nelze. Proto je lepší si sebou brát hotovost v eurech nebo dolarech. Pokud budete chtít do země vyvézt více jak 10 000 € v hotovosti, budete nuceni prokázat jejich nabytí. Směnárny se nachází na každém letišti a v turistických destinacích. Výhodnější kurz naleznete ve velkých městech. Další možností je proměnit peníze v bankách. U některých turistických atrakcí je možnost platit rovnou eury a dolary, rizikem je ale přirážka, kterou si obchodníci mohou naúčtovat.
Největší část obyvatelstva tvoří Turci, kolem 87 %. Mezi 10 % populace v Turecku patří Kurdové, tato národnost je ale utlačována tureckými úřady, policií a armádou. Mezi menšiny žijící v této republice patří Arabové, Arméni, Čerkesové, Čečeni, Bulhaři a Řekové.
98 % obyvatelstva se hlásí k muslimské víře. Z nich je asi 80 % sunitů, zbylých 20 % tvoří šíité. Mezi náboženské menšiny patří křesťané a Židé.

Do Turecka je možné přicestovat vlastním automobilem, autobusem, letecky, vlakem nebo trajektem.
Předtím, než se vydáte na cestu automobilem, je potřeba zajistit si všechny potřebné doklady, a to mezinárodní řidičský průkaz, technický průkaz a zelenou kartu – tzn. doklad, že jste zaplatili povinné ručení pro cestu do zahraničí. Pokud jste si automobil vypůjčili, musíte si také zajistit notářsky ověřený souhlas majitele dopravního prostředku k jeho užití (v angličtině). Nejčastější a také nejrychlejší cesta do Turecka vede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Černou Horu a Bulharsko. Z Prahy do Istanbulu je trasa dlouhá asi 1900 km a zabere kolem jednoho dne jízdy. Automobil je na tureckých hranicích zapsán řidičovi do jeho cestovního pasu. To platí pouze po dobu půl roku, poté je nutné automobil v zemi přihlásit. Až ze země odjíždíte, vozidlo musí řídit ta osoba, která ho v pasu má zapsaný. Co se týče tureckých pravidel silničního provozu, jsou obdobná jako v České republice.
Cesta vlakem do Turecka je poněkud nákladnější možností, hlavně pokud zakoupíte mezinárodní jízdenku. Pokud byste využili pouze vnitrostátních jízdenek a hranice překročili jiným způsobem, vyšlo by vás to mnohem levněji. Levnou variantou je například trasa Budapešť – Sofia – Istanbul. Přeprava vlakem je také časově náročná, cesta zabere asi dva dny.
V současnosti není žádným problémem vycestovat do Turecka autobusem. Z České republiky vyjíždí pravidelné autobusové linky, a to hned od několika dopravních společností. Doba cesty je různě dlouhá, záleží v kolika zastávkách autobus staví, ale pohybuje se okolo 20 hodin. Jedná se o levnější způsob přepravy do Turecka.
Cestování letadlem je nejrychlejší způsob, jak se do Turecka dopravit. Cesta zabere okolo dvě a půl hodiny. Nachází se tu hned několik mezinárodních letišť, ale finančně nejvýhodnější je letět přímou linkou do Istanbulu. Odtud není problém využít leteckých spojení s většími tureckými městy.
Další možností je využít dopravy trajektem, který do Turecka vyplouvá z italských, řeckých a kyperských přístavů.

Turecko je z větší části hornatou zemí, nížiny se nachází spíše u pobřeží. Nejvyšším tureckým vrcholem  je hora Ararat, nachází se ve východní části země, kde leží také další vyšší hory. Na jihu se rozkládá pohoří Taurus, na severu Pontské hory.
Pobřeží v Turecku je tvořeno krásnými plážemi a je dlouhé asi 8000 km. Nejkrásnější a nejnavštěvovanější pláže se nacházejí na Turecké riviéře, mezi nejvýznamnější letoviska patří například Antalya, Belek, Konakli či Alanya.
Milovníky přírody zaujme fakt, že se v Turecku nachází mnoho národních parků. V některých parcích nenalezte jen chráněné druhy rostlin a živočichů, ale také významné archeologické památky – například v Národním parku Olympos Bey. V Národním parku Köprülü se nacházejí lesy cypřiše vždyzeleného, které nikde jinde ve světě již nenajdete.
Turisticky nejlákavějším místem Turecka je město Istanbul. V minulosti byl Istanbul nazýván také jako Konstantinopol, Byzantion nebo Cařihrad. Nachází se tu chrám Hagia Sofia neboli chrám Boží Moudrosti. Byl postaven před více jak 1400 lety, jeho zajímavostí je propojení křesťanských a muslimských prvků. Mezi další istanbulské památky patří Modrá mešita, která získala své jméno podle modrých dlaždiček, kterými je vyzdoben interiér budovy. Turisticky velmi oblíbeným cílem je Velký bazar, kde se nachází tisíce obchůdků a stánků se suvenýry, oblečeními, šperky či starožitnostmi.
Hlavní město Ankara je dalším oblíbeným cílem turistů. Nachází se zde citadela Hisar ležící na vrcholu kopce. Za návštěvu také stojí Muzeum anatolských civilizací, kde je umístěna nejrozsáhlejší sbírka chetitských artefaktů. Zajímavou stavbou je mešita Kocatepe se čtyřmi minarety, která je jednou z největších mešit na světě.
Chloubou univerzitního města Edirne je Selimova mešita se čtyřmi minarety vysokými 75 metrů a ozdobená 999 okny. Dalšími místy stojícími za návštěvu je například město Bursa s mnoha termálními lázněmi a minerálními prameny, město Iznik, Izmir, Pergamon či Pammukale.

V Turecku je počasí velmi rozmanité. Celá země se dá rozdělit do tří oblastí. Oblast se středomořským klimatem se nachází u pobřeží Egejského a Středozemního moře, kde jsou teplá a suchá léta (teploty se pohybují od 25 do 35°C) a mírné a vlhké zimy (teploty dosahují v průměru 8 až 12°C). Ve vnitrozemní, východní a jižní Anatolii je kontinentální klima s velmi horkými a suchými léty a chladnými a dlouhými zimami se sněhovými srážkami (minimální teploty mohou dosáhnout až -40°C a sněhová pokrývka může v horských oblastech vydržet až 120 dní). Poslední oblastí je oblast Černého a Marmarského moře s mírným klimatem, kde jsou teplá léta se srážkami a mírné zimy.
Letní sezóna v Turecku začíná v květnu a končí asi v půlce října. Během těchto měsíců by se neměly vyskytovat trvalé deště. V oblasti jižní Anatolie přesahují nejvyšší teploty až 40°C, v Istanbulu se teploty pohybují okolo 30°C. Říjen a listopad jsou vhodnými měsíci pro poznávací zájezdy, teploty zůstávají na příjemných 20°C. V zimních měsících, tedy asi od prosince do začátku února dosahují teploty až 18°C, únor a březen jsou měsíci dešťů a teploty se pohybují okolo 20°C.
Většina letovisek se nachází u pobřeží Středozemního moře, menší část u moře Egejského. Teplota moře v letní sezóně neklesne pod 21°C, během nejteplejších dnů dosahuje teplota vody až 30°C.

Pokud trávíte dovolenou v Turecku, určitě nezapomeňte navštívit nějaké z místních tržišť, kde nakoupíte téměř všechno, od oblečení a šperků až po suvenýry. V Turecku se vyplatí zakoupit zlato nebo kožené zboží, u kterých se ceny pohybují mnohem níže než v České republice. Pokud na tržiště zavítáte, nezapomeňte s obchodníky smlouvat o ceně. Díky smlouvání můžete pořídit produkty za velmi výhodné ceny. Pokud chcete uspět, je lepší si na pokoji v hotelu nechat veškeré šperky a luxusní oblečení. Obchodník by z vás totiž mohl vycítit, že máte peníze a produkt by vám neslevil. Výhodou je také naučit se několik tureckých slovíček, jako frázi „Kolik to stojí?“ a základní číslovky.
Co se týče stravování v Turecku, většina tureckých jídel je velmi zdravých, jsou připravována hlavně vařená a dušená jídla. Základem většiny pokrmů jsou ryby, dále různé druhy salátů. Turci využívají všechny druhy mas, kromě vepřového, které jim zakazuje jejich muslimská víra. Nejčastěji užívané je ale maso kuřecí, jehněčí, skopové a již zmiňované rybí. Nejznámějším a nejoblíbenějším tureckým jídlem je bezesporu döner kebab – grilované maso podávané v bulce spolu se zeleninou a dresinkem. Dalšími oblíbenými pokrmy jsou placičky kefte z mletého masa, plněné papriky s rajskou omáčkou – dolmates, vinné listy plněné mletým masem nebo zapékaný baklažán s masem a bramborami. Jako přílohy Turci užívají nejčastěji rýži nebo chleba – ekmek – ten připomíná spíše českou veku.
Nejoblíbenějším nápojem pro Turky je černý čaj, který je velmi silný a hlavně hodně oslazený. Dalším typickým tureckým nápojem je ajran – nápoj vyrobený smícháním jogurtu, vody a soli. I když je Turecko muslimskou zemí, není problém koupit si zde tvrdý alkohol nebo pivo. Nejrozšířenějším pivem je značka Efes. Mezi oblíbené patří turecké víno, které obsahuje menší procento alkoholu a má hodně nasládlou chuť. Z tvrdého alkoholu je nejoblíbenějším nápojem rakija – anýzová pálenka.

Další fotografie Turecka budou brzy doplněny.

Další mapy Turecka budou doplněny

Historie Turecka je poměrně bohatá. Ve starověku bylo Turecko a jeho současné území spjato s chetitskou říší, později se Turecko stalo součástí silné Římské říše a  dále také byzantské říše. Dnešní obyvatelé začaly území osidlovat v jedenáctém století. Ti postupně vytvořili poměrně silnou říši – Osmanskou v čele s panovníkem s neomezenou mocí. Osmanská říše však nevydržela věčně, v roce 1923 se rozpadla a vznikla republika, která nastolila modernizaci a demokratizaci země.